Fenomén proroctví

Úvod

Fenomén proroctví hrál velmi významnou roli od nejznámějších počátků dějin. Biblická i mimobiblická proroctví vzbuzovala v lidech přirozenou zvědavost. Smyslem proroctví však není uspokojovat lidskou zvědavost - poskytovat jednoduché informace o tom, co, jak a kdy se odehraje. K čemu by nám bylo objevovat proroctví, když by nás to nevedlo k vnitřní změně?

O proroctví je obtížné mluvit pouze jako o nějaké předpovědi, která je izolována od dějinné situace. Proroctví se vždy pojí s konkrétními proroky na určitém místě. V každé době vystupovali mužové a ženy jako mluvčí vyšší autority. Bibličtí pisatelé se odvolávají na Boha, který je oslovil. Toto oslovení se dělo často podivuhodným způsobem.

Způsoby duchovního oslovení jsou různé. Každý autor nějaké knihy nebo umělec prožívá určitý druh inspirace, který je v pozadí jeho díla. A čtenáři či posluchači žasnou, odkud se vzaly jeho myšlenky, jeho melodie. Je určitým tajemstvím, jak může být smrtelník osloven atmosférou místa, hudbou či tichem. Zvláštním jevem je oslovení nadpřirozenou duchovní mocí. Jde o oslovení osobní. V Bibli velmi často čteme, že i pro samotného proroka to bylo zpravidla nečekané překvapení. Prorok či prorokyně dostali do neobvyklého stavu těla i ducha, kdy je jakoby "přepadla" duchovní přítomnost božské osobnosti. Stalo se tak prostřednictvím přímého oslovení, zvláštního zjevení či snu. Příjemci božského oslovení se cítili nepřipraveni, měli pocit nehodnosti a vyslovují otázky, proč si Bůh zvolil právě je a v dané chvíli, jak mají danému poselství rozumět a jak ho mají sdělit. Následovaly obavy, zda jim lidé budou rozumět a zda se prorocká služba neobrátí proti nim.

Je přirozené, že mnoho proroků se dokonce zdráhalo vzít na sebe tento úkol, zvláště když poselství, které měli vyřídit - a často i panovníkům - bylo kritické. Postavení proroka bylo často nebezpečné, a proto se mnozí obávali přijmout takovéto pověření. Jejich setkání s Bohem však bylo silnější a naprosto změnilo jejich životy. Dostali nadpřirozené zjevení a cítili povinnost mluvit. Naléhavost poselství byla tak silná, že kdyby mlčeli, zničilo by to i je samotné. A jejich působení pak měnilo další lidské osudy i dějiny. Božský vliv se spojil s lidským a zvolení jedinci se stávali hlasateli nových myšlenek.

V dějinách vždy vystupovali také falešní proroci, kteří svým poselstvím manipulovali ostatní ve svůj prospěch. Zneužívali přitom důvěřivosti lidí a klidně tvrdili, že je to poselství seslané z nebe. Na posluchačích pak bylo, aby je podle určitých kritérií posoudili a podle toho se k nim stavěli.

Mnozí proroci, které známe z biblických knih, zmiňují jména dalších proroků, jejichž spisy se nedochovaly nebo nebyly zařazeny do Bible. Přesto máme v Bibli zapsána mnohá proroctví, která se skutečně vyplnila. Některá z nich promlouvala k vyvoleným osobnostem tak silně, že museli o objevených skutečnostech nově přemýšlet, začít o nich hovořit a podle nich také jednat. Často se prorocká poselství objevují na počátku mnoha nejrůznějších hnutí. Inspirace přicházela od Boha většinou při studiu biblických textů, přemýšlení o nich, či při hledání Boží odpovědi na otázky těchto lidí.

Kontoxtové menu